Přiznám se vám na rovinu, už od malička nemám ráda hřbitovy. Nejsem z těch, kteří umí postát u hrobu svých blízkých a upřímně si s nimi pohovořit.

Tímhle článkem se pouštím na tenký led. Jedná se o můj rozporuplný vztah k jednomu městu. Já totiž trpím averzí vůči Olomouci a prosím tímto početnou část své rodiny a přátel o prominutí.

Ano, řeč bude o sluneční cloně. Mám v živé paměti, jak se můj bratr spravedlivě rozčílil, když viděl pána, který měl sluneční clonu našroubovanou na objektivu opačně - tak říkajíc, čekající v záloze.

Chtěla jsem nějak parafrázovat název mé oblíbené knihy "Tři muži ve člunu, o psu nemluvě". Ale jako název by to bylo moc dlouhé, neboť mě nenapadlo nic jiného, než "Dva manželé na cestě, o foťáku nemluvě".

Nevím jak vám, ale mně připadá ta stará reklama na Red Bull naprosto geniální. Copak by každý nesáhl po něčem, co mu dává křídla?

je stejně jako mnoho dalších věcí, omáčkou počínaje a řízkem konče, vlastně německý úhel. Vymysleli ho němečtí filmaři za 1.světové války. Prostě ztraceno v překladu.

Tak teď si asi říkáte, o čem to bude. Lidský faktor ve fotografii jsme přece my sami, a to by nebylo téma na blog, ale na pořádně obsáhlé filosofické pojednání. Ale nebojte se, bude to jen stručná úvaha o lidském faktoru - ne ve, ale na fotografii.

... jsou takové ženské", řekl mi postarší fotograf, a pochvalu jsem v tom neslyšela. Nablble jsem se usmála a v duchu si pomyslela :"To bude asi tím, že jsem ženská!" Teprve později mi došlo, jak to asi myslel.

Jestli jsem ve škole byla na něco úplně marná, tak na úlohy o pohybu, zvané též úsudkové příklady. Na pohyb z bodu A do bodu B, a nedej bože na setkání v bodě C, byl můj úsudek krátký. Ale na pohyb ve fotografii můj chabý úsudek naštěstí stačí.

Mark Knopfler v mé oblíbené písničce "Quality Shoe" zpívá o tom, že za všech okolností, na všech svých cestách a při všech svých útěcích budete potřebovat kvalitní boty. Ostatně i Josef Koudelka si cenil dobré boty stejně jako kvalitní foťák.