a teď prosím fanfáry!
Tak si představte, že Otevřená clona právě slaví 3. narozeniny. Sama nemůžu uvěřit tomu, že jsem více než 150 týdnů každičký pátek vypustila do světa více či méně zábavnou esej na jediné téma - fotografování.
Svůj blog jsem začala psát hlavně pro sebe. S přáním udělat si pořádek ve své hlavě, víc přemýšlet o tom, proč, co a jak fotografovat. Otevřená clona mě provázela na cestě, během níž jsem si splnila tři velká fotografická přání - stala jsem se členkou Women Street Photographers, moje fotky se dostaly do New Yorku a fotografovala jsem ulice Tokia. A co jsem nečekala a příjemně mě to překvapilo - našla jsem pár nových přátel.
Ale právě teď si myslím, že Otevřená clona už splnila svůj účel a taky se malinko vyčerpala. To neznamená, že se zacvakla. Zůstane pořád otevřená, můžete se k ní kdykoliv vrátit. Já sama teď úplně přesně nevím, jestli a jak budu pokračovat. Pravděpodobně se z týdeníku stane občasník - když mě něco zaujme, napadne nebo naštve, ráda se o to s vámi podělím. Budu i nadále přidávat fotky do projektu ostrava !!!, upgradovat své portfolio a nabízet k bezplatnému stažení své staré a doufám, že i nové fotoknihy.
Jak říkala Virginia Woolfová : "V šestačtyřiceti už musí člověk skrblit - věnovat čas jen tomu, co je nezbytné." A co teprve v devětašedesáti, dodávám já. Pro každého z nás je nezbytné něco jiného. Pro mě to znamená dělat to, co mě baví, z čeho mám radost a co rozsvěcí mé dny. A protože mně největší radost působí toulání po ulicích s foťákem na krku a s očima otevřenýma, rozhodla jsem se definitivně, že o fotografování už přestanu psát a filozofovat a budu zkrátka "jen" fotografovat.
Otevřená clona vám všem z celého srdce děkuje, že jste se na ni každý pátek těšili. Mělo by to asi končit nějakým poselstvím. Myslím, že moje životní motto by se mohlo hodit :
"Pokud jste se narodila bez křídel, nic jim nebrání v růstu."
Coco Chanel