co pro mě znamená fotografie
Nedávno tady padla tahle otázka - "Co pro vás znamená fotografie?" Valná většina čtenářů si odpověď asi schovala pod klobouček a se slovy "To zrovna, já ten blog tak budu psát za tebe!" se k Otevřené cloně otočila zády.
Nebyl to úplně můj záměr, ale vlastně proč ne? Proč si těmi třemi upřímnými odpověďmi, jež jsem obdržela, tak trošku neulehčit práci? Zvlášť, když přidám i jednu navíc - tu svou vlastní. Tak tady to máte:
"Fotografie znamená : Vzpomínky."
Bingo! Lakonické a pravdivé. Naprostá většina lidí si fotografie spojí se vzpomínkami. Vybaví se nám stará alba s fotorůžky nebo nekonečně dlouhé večery u přátel, kteří nám nadšeně promítají fotky z dovolené, zatímco my se tiše upíjíme do úlevného bezvědomí. I chytrý telefon nás občas dojme, když nám Google nabídne kompilaci našich minulých fotek s patřičně romantizujícím hudebním doprovodem.
"Fotografie pro mě znamená obdiv k zachycení detailů a nálad. A obdiv k těm, kteří tohle všechno dokážou."
Tohle je tvrzení člověka, který sice sám nefotografuje, ale fotografie pro něj otvírá další nové světy a pohledy na ně. Takový člověk může fotografii použít jako odrazový můstek nebo doprovod pro svou vlastní tvorbu, ať už výtvarnou nebo literární, protože je schopen si vyložit i její skryté významy. A to neumí každý!
"Fotografie je pro mě forma komunikace."
K tomuto tvrzení se dopracujete jen velmi upřímnou úvahou. Člověk tím na sebe může prozradit mnohé, ale tím, že si tohle ujasní, dostanou jeho fotografie další rozměr, hloubku. A jeho fotografování získá velký smysl. Je dobré vědět, komu, jak a co chcete svou tvorbou říct.
"Fotografovat znamená být."
Tedy alespoň pro mě. Dýchat, být v klidu a soustředit se pouze na jednu věc. Je to velmi osobní, intimní výpověď o mně samotné a mé osobní volbě. Když dlouho nefotím, zmocňuje se mě neklid, jenž se postupně mění ve skličující nespokojenost. Když nevím, kudy kam, musím si vzít foťák a vypadnout na vzduch. Dýchat, být v klidu a soustředit se...
Otevřená clona tuší, že jste si někdy o samotě pod ten klobouček hrábli a svou odpověď jste si důkladně ze všech stran rozebrali. A pak jste si ji zase pěkně pod ten klobouček uložili. A to je moc dobře - nakonec jste přece jen udělali to, co po vás Otevřená clona chtěla! A já začínám být sklíčeně nespokojená, takže na shledanou za týden- já padám!