expediční příkaz

Čeština mě neskutečně baví. Vezměte si třeba takové slovo expedice - někdo si představí výzkumnou výpravu za účelem objevení čehokoliv a někoho pro změnu napadne, že by určitou konkrétní osobu právě nejraději expedoval, pokud možno co nejdál.  Ale já si vybavím Medvídka Pú, Prasátko a Ijáčka. A na jejich počest si každý rok uspořádám svou soukromou "foto-expudici".

V minulých dvou letech jsem se nikam neexpedovala. Loni jsem si aspoň zkusila vyhradit týden na intenzivnější focení doma v Ostravě, ale moc se mi to neosvědčilo. Ono se lehko řekne: "Nebudu doma nic dělat a budu jen fotit," ale znáte to, holky - jenom pověsím prádlo, trochu tady zametu, cestou pár věcí nakoupím, uvařím něco jednoduchého, upeču něco menšího... a kreativita je i s bábovkou v troubě.

Když jsme se loni koncem léta s mým mužem vraceli z dovolené, bylo chvíli v autě takové to navigační dusno. Znáte to - chlap je poněkud zavzdušněn a ženská sní o samotářském životě v malinkatém domečku s kočkou a muškáty. A já jsem najednou dostala velkou chuť zase jednou si vystavit expediční příkaz. Než jsme v nasupeném tichu ukončili dvojí objížďku Milána, měla jsem zamluvený týdenní pobyt v Karlových Varech. Od té doby jsem se opatrně těšila, abych si to nezakřikla. Občas jsem zavřela oči a za víčky mi blikal neonový poutač  "e x p u d i c e".

A dočkala jsem se. V neděli jsem dorazila a hned jsem si udělala odpolední průzkum. Karlovy Vary jsou půvabné a zároveň lehce bizarní. Co víc bych si mohla přát? Snad jen to, aby mi každá druhá teplá lázeňská oplatka nespadla na zem...

A tady je něco málo z nedělního odpoledne. Jeden z těch čtyř psů je živý, tak schválně, který? A jestlipak víte, proč té poslední fotce říkám pracovně "Osamělý kuřák v Hotelu Thermal" ? Na můj expediční deník se můžete těšit za týden!