holandský úhel

je stejně jako mnoho dalších věcí, omáčkou počínaje a řízkem konče, vlastně německý úhel. Vymysleli ho němečtí filmaři za 1.světové války. Prostě ztraceno v překladu. 

V jednom ze starších článků ( je to takový neduh ) jsem psala o tom, jak mě rozčiluje šikmý horizont. A to je právě poslání holandského úhlu - rozčilit vás! Jsem člověk klidný, spíše poetický a z pudu sebezáchovy nečtu detektivky a nedívám se na horory. Nicméně, když jsem ještě mívala pevnější nervy, pár hororů od Alfréda Hitchcocka jsem viděla. A právě tenhle pan režisér používal holandský úhel velmi účinně.

Ilustrační fotka je pořízena na frekventované mnichovské ulici za bílého dne. Ti muži si pravděpodobně v pracovní přestávce čtou sportovní stránky a těší se, až jim padne. Přesto díky mírnému náklonu scény a šikmým liniím, jenž k nim směřují, vypadají poněkud znepokojivě a možná i konspirativně. Asi byste zrychlili krok a vyhnuli se očnímu kontaktu.

Takže jsem vám právě prozradila fintu, jak do běžné pouliční situace vnést trochu  napětí. Já sama s tím zkušenost nemám, protože ve fotografování hledám klid a také nedokumentuji žádné tíživé sociální problémy. Ale pokud se chcete inspirovat někým slavným, doporučuji vám americkou fotografku  Susan Meiselas -  https://www.susanmeiselas.com/ . 

Jak vidíte, Susan nemusí používat holandský úhel nijak prvoplánově. Nemá to totiž zapotřebí - její fotografie vás znepokojují nejen občasným nenápadným náklonem osy. On totiž holandský úhel s něčím trochu pomůže, ale tu hlavní práci musíte stejně udělat sami...