jak jsem vymazala skotsko
Říká se, že nepořádek je poznávacím znakem kreativity. Obávám se, že v tom případě jsem velmi netvůrčí. Na mém pracovním stole je prostě za všech okolností ordnung... A nejen na pracovním stole, ale i v počítači.
Pokud vyfotíte každoročně tisíce snímků, vyvstane před vámi velmi brzy nerudovská otázka - kam s nimi? Jaký si udělat systém, abyste třeba i po deseti letech rychle našli konkrétní fotografii? A jak se pojistit proti eventuální ztrátě dat?
Já jsem svůj systém postupem času vypracovala, myslím si, do dokonalosti. Mám na dvou oddělených úložištích zálohované a podle data a místa označené složky s fotografiemi, které přehrávám do počítače. Složky s protříděnými a upravenými fotografiemi mám opět podle data uložené na jiných dvou záložních discích. Jednou za rok staré složky procházím, kontroluji a některé, jež uznám za zbytečné, vymažu.
Trošku problém byl v tom, že tenhle super systém používám teprve poslední dva roky.
Před čtyřmi lety jsem fotografovala krajinu skotského ostrova Skye. Pořídila jsem tam docela hodně materiálu, s nímž jsem mohla ještě další léta pracovat. Bohužel jsem všechny fotografie nahrávala přímo na místě do notebooku a pak je doma nestandardní cestou přehrávala do počítače. Navíc jsem tomuhle souboru dala svůj vlastní, rovněž nestandardní název. Což byla pěkná blbost - máte-li vlastní a zažitý pracovní postup, nikdy, opakuji NIKDY v něm nedělejte nic nestandardního! V tu chvíli jsem své paměti hodně věřila, ale měla jsem věřit jen tomu, že mě paměť po čase stoprocentně podrazí.
Nedávno jsem se pustila do úklidu v počítači. Když se přede mnou objevila složka "Katalog Skotsko", zmáčkla jsem bez dlouhého přemýšlení "dylít". Díky tomu nestandardnímu názvu jsem si neuvědomila, že je to katalog zdrojový. Takhle velké složky se nevejdou do koše a když to odsouhlasíte, padají z harddisku přímo do černé díry. A já to potvrdila... Teprve když Skotsko nenávratně mizelo v propadlišti dějin, došlo mi, že mažu originál a že už nemám kopii - před čtyřmi roky byl můj důmyslný zálohovací systém ještě na houbách. Abyste si to představili, vymazat zdrojový katalog je totéž, jako vytáhnout z foťáku nepřetočený film za bílého dne. Ano, ani tento prožitek nechybí v mém seznamu životních kiksů - tehdy jsem pro změnu "vymazala" Norsko.
Zkrátka a dobře, ze Skotska mi zbyly hezké vzpomínky, dvě krajiny publikované na Flickru, kýčovitý jelen ve fotobance a několik nejlepších prací vytištěných v portfoliu. Mohla jsem si říct, že jsem pěkná blbka. Ale já jsem nad tím mávla rukou. Myslím si totiž, že v tomto případě šlo o freudovské překliknutí. Moje podvědomí už patrně považovalo toto tvůrčí období za uzavřené a chtělo jít dál, kupředu. A nehrabat se ve starých, stokrát probraných záběrech a snažit se z nich ještě něco vydojit.