konec prázdnin

To píšu schválně, konec prázdnin, protože si myslím, že je to sice smutné, ale ne tak traumatizující jako začátek školního roku.  I když se musím přiznat, že mám mnohem raději začátky než konce. 

Asi si říkáte, že staré dámě už hráblo, když se vůbec zmiňuje o školním roce. Patrně jste si mysleli, že to tady, na Otevřené cloně, bude pořád takové lážo plážo letní tlachání, pěkně si v pátek ráno dáme kávičku a koláček a trošku se pobavíme a hned zapomeneme. To by se vám líbilo, což?

Nenene, přátelé. My se od nového školního roku spolu pěkně ponoříme do té pouliční fotografie, protože to by v tom byl čert, abychom jí nepřišli na kloub a nepřestali hromadně fotit tu běžnou a konfekční  streetku na téma "Pán jde".

Takže si otevřete sešity, narýsujte okraje (tohle se ještě dělá?) a pište si osnovu na příští tři vyučovací hodiny, v nichž se pokusíme vyvrátit tři mýty o pouliční fotografii. A které že to jsou?

1. Existuje ten jediný pravý fotoaparát a to jediné nastavení foťáku pro focení na ulici.
2. Fotografie se jmenuje pouliční, protože je pořízena na ulici.
3. Na pouliční fotografii musí být alespoň jeden člověk. 

Vím stopro, že jsou mezi vámi tací, kteří tohle mají v malíku. Přesto prosím, nehlaste se, nerušte ostatní a možná, že se dozvíte něco nového. Nevím jak vy, ale já se těším!