mám ráda vtipné situace
a nemám ráda, když lidi berou sami sebe moc vážně. Mezi světoznámými fotografy najdete samozřejmě nejvíc těch, kteří nám svou tvorbou chtějí sdělit něco zásadního a vážného. Jejich nejznámější a ikonické fotografie se staly archetypy hrdinství, boje, nezměrné chudoby, lidství, mateřství, lásky i nenávisti. Asi je to hlavní poslání fotografie, ale já přesto miluji a vyhledávám fotky humorné až sarkastické.
Určitě každý fotograf někdy pořídil legrační fotku, ale jsou tací, kteří takové fotografie fotí cíleně a velmi často. Můžou si to dovolit, mají totiž speciální smyslové ústrojí. Domnívám se, že kromě standartního páru očí mají někde v mozku ještě další zrakový orgán, díky němuž vidí situaci před sebou ne jako každý obyčejný smrtelník, ale ve formě kresleného vtipu.
Myslím, že v tomto je naprosto nepřekonatelný Elliott Erwitt Udělejte si chvilku a pokochejte se, nudit se určitě nebudete - https://www.magnumphotos.com/photographer/elliott-erwitt/. Doufám, že z jeho fotografií budete mít stejný pocit jako já - že je zároveň sarkastický i empatický a že ho to všechno nesmírně baví.
Přemýšlela jsem, jestli máme i v Česku takového mistra a pak jsem si vzpomněla, jak jsem v roce 2014 úplnou náhodou narazila na Pražském hradě na výstavu mně tehdy neznámého fotografa, Františka Dostála. Myslím, že stěžejní část výstavy tvořili "Letní lidé." Obešla jsem ty fotky snad pětkrát, výborně jsem se bavila a dodnes si tenhle zážitek pamatuju, což je v mém věku opravdu něco! Cyklus "Letní lidé" patří k jeho nejznámějším, jedná se o soubor fotografií komunity rekreantů, kteří se v období socialistických 70.až 90.let minulého století scházeli na březích Sázavy a užívali si ukradené chvilky osobní svobody. Dívat se na "Letní lidi" je pocitově úplně stejné, jako číst "Perličku na dně" Bohumila Hrabala. Viděno a čteno zpětně, vyvstane před vámi velmi plastický obraz té doby.
Mohlo by vás zajímat, že "Letní lidé" vyšli jako obrazová publikace, dokonce ve dvou dílech, bohužel oba jsou zcela rozebrány. Třeba budete mít štěstí v nějakém antikvariátu. Anebo máte doma staré Mladé světy, kam František Dostál velmi často přispíval - můžete pátrat!
Ale možná jste mnohem mladší a minulé století vám pochopitelně žíly netrhá. V tom případě vám, pro čistou radost z absurdit běžného městského života, doporučuji černobílé fotky svého přítele, Ala Durera - https://aldurer.com/big-machine-black-and-white. Al má ty mozkové oči velmi vyvinuté, a já mu je strašně závidím!