nahoru dolů ...
...ze světla do stínu, z eufórie do pasivity, z tepla do mrazu. Tak pořád dokola jede náš život a veze nás z extrému do extrému. A mezi těmi extrémy vždycky číhá ztráta radosti a kreativity.
Nevím, jak to máte vy. Já, když se cítím nahoře, mám vždycky pocit, že tentokrát už to vydrží, že tentokrát se to nepodělá. Nevím jak vám, ale mně se to podělá vždycky. Například právě teď.
Řeším problém, jenž by polovina z vás nazvala prkotinou, zatímco ta druhá polovina by se už sháněla po láhvi whisky a platíčku sedativ. Důsledkem této situace je, jako vždy, ztráta chuti vzít si foťák a jít ven. Procházet se, rozhlížet se, všímat si. Ať dělám, co dělám, stejně se mi vzadu v hlavě jako na plotýnce pořád ohřívá ten můj problém. A já sice jdu, ale kolem sebe nevnímám vůbec nic. O to víc frustrovaná se vracím domů. "Cos´ nafotila?", ptá se můj muž. "Prd!", odpovídám já. A v tónu mého hlasu zní dovětek :"Proč se tak blbě ptáš?"
Tenhle stav nás většinou nabádá, vzít si volno a vorazit si. Ale to právě, když řešíte třeba i prkotinu, nejde. I marginální problém si žádá řešení.
Já tuším, že pár z vás teď souhlasně pokyvuje hlavou, zatímco si hýčká svou vlastní prkotinu. Rádi byste si přečetli nějakou radu. Ne nějaký ezotericko-karmický blábol, ale poctivé, ryze praktické doporučení. Bingo! Něco pro vás opravdu mám. Nebo aspoň mně to funguje.
Nenuťte se do kreativity, nechtějte být tvůrčí za cenu nesmírného psychického vyčerpání. Prostě si uvařte čaj nebo hrnek kávy, sedněte si k počítači a otevřete si svůj fotografický archív. Procházejte si staré fotky, zavzpomínejte si, kdy a jak jste je pořídili. Vsadím se, že objevíte jednu nebo i dvě nadějné, jež si zaslouží vaši pozornost a novou úpravu. Možná na vás vyskočí nějaké spojovací téma a můžete si uspořádat parádní soubor. Anebo si řeknete: "Páni, tenkrát jsem taky byl/a v pěkném průseru!" A třeba si uvědomíte, že váš archiv není úplně v kondici a potřebuje trochu uspořádat. Jestli nevěříte, zkuste to. Tohle totiž není tvorba, ale práce. A už Ludvík Vaculík říkal, že na depresi je nejlepší jít okopávat brambory.
Otevřená clona pevně doufá, že vám tahle rada pomůže. A kdyby ne, uvědomte si, že vždycky když jste na dně, věříte, že tentokrát je to naposledy! Tak tomu věřte dál!