nebuďte kreativní...
... buďte pracovití!
Nápad na tenhle článek jsem dostala, když jsem si v jedné internetové diskuzi, týkající se sociálních sítí, přečetla následující názor : "Zveřejňovat fotku každý den po dobu šesti let, i když je to docela dřina, se zdá být dobrým způsobem, jak zničit kreativitu a přeměnit ji v práci." Přeměnit kreativitu v práci je totiž výborná věc. Nebo si myslíte, že umělec na plný úvazek si může dovolit tvůrčí krizi? Nemůže, protože by nezaplatil složenky. Musí hákovat, krize nekrize.
Chvilku jsem nad tím přemýšlela a pak jsem si vzpomněla na rozhovor se svou nejlepší přítelkyní, která tak trošku pochybovala o mém nedávném rozhodnutí přestat pracovat. Namítala jsem, že mám přece focení, ale kamarádka řekla jen : "Počkej za rok." A nemyslela tím, že budu na mizině.
Ale já se nebojím toho, co bude za rok. Postupně jsem si zvykla, že focení je moje nová práce. Nemám to ovšem tak, že bych pravidelně chodila fotit a u dveří si píchla odchod a příchod. Dělám to takhle :
- Beru si s sebou foťák na všechny rodinné akce. A na všechny procházky.
- Hlídám světlo doma i na zahradě a neváhám běžet do pracovny pro foťák, aby mi neuteklo.
- Každý výlet a každou dovolenou poctivě zdokumentuji.
- Za měsíc pořídím stovky fotek, jež musím vytřídit, zařadit, upravit a případně nějakým způsobem sdílet.
- Alespoň jednou za rok vydávám vlastním nákladem jednu svou "uměleckou" fotoknihu. Tu nejnovější - "Tokyo express" si můžete prohlédnout tady - knihy .
A za práci považuji i psaní Otevřené clony a studium různých jiných autorů, fotografů a pročítání celé řady diskuzních fór a fotoblogů z celého světa. To všechno mi zabere velké množství času. Je to ovšem práce neplacená, ale mám to štěstí, že mě už peníze netrápí. Mám všechno, co potřebuji, a proto si můžu dovolit luxus dávání.
Moje fotky jsou s mírným licenčním omezením všem k dispozici, všechny moje knihy si můžete volně stáhnout, Otevřená clona nepublikuje žádné speciální placené články a neotravují vás tady žádné reklamy. Možná se ptáte, proč?
Tak já vám to řeknu - můj koníček tímhle dostává přesah. Není to jen moje zábava, je to něco, čím můžu pobavit nebo potěšit lidi, které většinou vůbec neznám. Je to zkrátka prospěšné, stejně jako jakákoli jiná práce...