největší klišé na světě

Klišé ve fotografii existuje celá řada. Některých se všichni rádi a často dopouštíme a já osobně neznám fotografa amatéra, který by si nikdy nevystřihl západ slunce. Samozřejmě, stejné klišé je i východ slunce, ale ten, s ohledem na nutnost časného ranního vstávání, zase až tak netáhne.

Schválně, zkuste si do Googlu zadat "západ slunce" a vyberte "obrázky". Hotovo? Prohlédnuto? To je, co? Ty barvy, ta rozmanitost... Až na to, že je to všechno na stejné brdo.

Tím vás zdaleka nechci odradit od fotografování v hodinách soumraku. Naopak, v této době je k mání to nejfajnovější, nejlichotivější a nejměkčí světlo z celého dne. Stíny jsou dlouhé a můžou se stát hlavním motivem vaší fotografie. Záře a výraz v obličeji toho, kdo s vámi sleduje ten každodenní zázrak, je prostě neodolatelný. A pokud jde o západ slunce na oblíbené vyhlídce, namiřte svůj objektiv raději do zadních řad a zachyťte ten klid a pohodu přihlížejících. 

Já vím, co mi právě teď namítáte. Sama jsem mockrát také neodolala a fotila sluneční kotouč s věžemi kostelů, s přistávajícím letadlem nebo dokonce s párem objímajících se milenců v popředí!  S povznášejícím pocitem jsem to zatepla prohnala editorem, samozřejmě jsem se pořádně opřela do barev, aby to bylo ještě víc efektní.... a druhý den tohle slunce zase zapadlo, ale tentokrát do koše. 

Momentálně se k západům slunce stavím, řekněme, uživatelsky příjemně - málokdy je sleduji sama, takže láhev vína v batůžku nikdy nechybí. Poté pořízené fotografie nestojí veskrze za nic, ale usínám s pocitem velmi uspokojivě stráveného večera.

A kdy tedy chodím za tím kouzelným světlem? No přece za úsvitu, když všichni spí, Jít po prázdném náměstí, za rohem potkat dámu v županu, kterak venčí miniaturní čivavu, na lavičce vidět nočního flamendra s první ranní cigaretou a v parku natrefit na osamělé ranní ptáče v běžeckém úboru - komu se to poštěstí? V zimě tuhle kratochvíli neprovozuji, ale v létě to miluju a už se na to těším. Ovšem rozhodně vám to nedoporučuji - kdybyste se jen jednou přiměli vstát ve čtyři ráno a zažili, jaký je to senzační pocit, bylo by nás venku fakt moc!