nemám ráda photoshop

A je namístě otázka PROČ? No tak hlavně proto, že to s ním neumím. Ne, že bych to nezkoušela. Na mém pracovním stole právě teď trůní 6, slovy šest, odborných a populárně naučných knih o Photoshopu, včetně manuálu pro naprosté idioty od Scotta Kelbyho. A ani tenhle můj guru mě neosvítil. Nechápu proč, řekla bych, že v technických věcech jsem na svůj věk nadprůměrně zdatná, což odvozuji od faktu, že si umím navýšit cache paměť - zatím jen v počítači, nikoli ve své hlavě. Ale můj intelekt patrně naráží na svůj strop v místě, kde se kříží vodorovná a svislá ovládací lišta Photoshopu.

Potíž je v tom, že když chcete své fotografie odlišit od ostatních a nějakým způsobem vyniknout, tak se občas bez nějakých těch speciálních úprav neobejdete. Řada fotografů je v tom fakt dobrá a umí schopnosti Photoshopu vyždímat do mrtě. Základní předpoklad je vědět přesně, co z té fotky chcete vytáhnout, jak má nakonec vypadat. A to je můj druhý problém, já to vlastně nevím skoro nikdy.

Hodně lidí se mě ptá, jestli zrovna tahle fotka prošla Photoshopem. Věřte mi, ani omylem! Ale úplnou náhodou jsem při její úpravě použila poprvé program Nik collection, který dal svého času zdarma k dispozici Google. S jeho moduly můžete fotky doostřit nebo zbavit šumu, dodat jim úžasné barvy nebo je naopak převést do černobílé. A vždy můžete dosáhnout toho, co chcete.

Ale to já skoro nikdy nevím, a proto používám modul analogový, speciálně dvojexpozici. To je totiž hra, tisíce variací, některé skvělé, jiné k ničemu. Někdy, jako u téhle fotky, to dám na první dobrou. Jindy to zkouším několik dní po sobě a nakonec kapituluji. Někdy se v noci vzbudím a napadne mě něco, co jsem ještě nezkusila. Někdy z toho vyleze prvoplánový kýč, jindy rádoby sofistikovaný "art".

Ale mě to hlavně baví! A jestli to chcete zkusit, tak do toho. Ale nikdy, opakuji NIKDY, nezkoušejte nabídku č.7 - ta je kýčovitá za všech okolností, a navíc, každý znalec ji hned prokoukne!