no tak mi bouchly saze

"Probuďte svou vnitřní bohyni!", vyzýval článek, na nějž jsem narazila v čekárně u kadeřnice. Povzbuzena ezoterickým textem, začala jsem zkoumat své nitro. Ale bohužel jsem zjistila, že v sobě občas probudím jen lítou saň.

Nevěříte? Nebudu vám tady vypisovat, co všechno mě nedávno vytočilo, stejně ty lidi neznáte. Ale na konci toho úmorného dne  jsem naopak já nebyla schopná vytočit pumpičku dávkovače pracího prostředku tak, aby dávkoval, což mě vytočilo definitivně. Tak jsem obal otevřela násilím a nechtě se namydlila přírodě přátelským sajrajtem z mýdlových ořechů. A pak jsem logicky vypěnila.

Já když pěním, tak kopu. Jednou jsem se takhle na parkovišti marně snažila otevřít auto. Teprve když jsem mu zkopala pneumatiky, došlo mi, že si ničím své chelsea botky o cizí škodovku, zatímco ta moje stojí opodál... 

Když mě přejde amok, tak se chviličku stydím a velmi dlouho pozoruji, jestli se mi nevyhodil opar. A nakonec si naordinuji uklidňovací terapii. Všechny víme, že nejlíp účinkuje léčba nakupováním hader. No, ale máme tu inflaci, že? 

A tak jsem si z úsporných důvodů předepsala Boba Marleyho. Přesněji řečeno Hudební klub Marley. Pokud nejste Ostravaci - klub Marley zatím přežívá resuscitaci ostravské Černé louky a je to skvělé místo na focení tiché ulice. 

Moje terapie a zároveň třetí lekce pouliční fotografie spočívala v tom, že jsem po dobu jednoho týdne, každý den, bez ohledu na počasí a denní dobu, vyfotila klub Marley. 

A pro jistotu jsem si koupila nový džíny.

Když jsem přemýšlela o tom, co se u klubu Marley zrovna dnes změní nebo jak změním já úhel pohledu, neměla jsem vůbec čas myslet na otravný lidi a nefunkční pumpičky. Vřele doporučuji na pocuchané nervy a také jako volnočasovou aktivitu místo probouzení vaší vnitřní bohyně! 

Abyste viděli, že nekecám, tady to máte!