nožičky a závěr

"Dál už tady mám jenom nožičky a závěr", říká student Večerní školy cimrmanologie Petr Brukner. A to je i můj případ, co se týče mé soukromé fotografické expudice.

Hlavním cílem mé návštěvy Karlových Varů byla tvorba nové fotoknihy. Představovala  jsem si ospalé lázeňské městečko, opuštěné kolonády i obchůdky, melancholickou náladu místa, jež má ve všech ohledech po sezóně. Tak se taky měla moje kniha jmenovat - "Po sezóně". Musíte uznat, že je to název krásný a s ohledem na autorčin věk i výstižný.

Jak už to bývá, realita se s představami zpravidla nepotkává a mně se nabídly dva diametrálně odlišné pohledy na Karlovy Vary. Prvoplánově je to město ošklivě kýčovité a plné hlučných a namistrovaných ruskojazyčných rezidentů. Bylo by jednoduché poskládat odpovídajícím způsobem stejně kýčovitě barevnou knihu, jež by se pak klidně mohla jmenovat třeba "Ve Varu." Ale asi by to bylo vůči tomu místu nespravedlivé. 

Takže co ten druhý pohled? Druhý pohled (a ještě víc ten třetí, pátý a třeba i stý) je pro fotografa veledůležitý. Fotky se musí odležet, nesmíte je rušit, musíte potlačit zvědavost a nechat je hezky v klidu uzrát. Já jsem jim zatím dala dva týdny. A z toho druhého, už rozvážnějšího a poněkud odleželého vjemu, se mi vylouplo město poetické, melancholické, město, jež má své rány a bolestivá místa. Mimoděk jsem si vzpomněla na Josefa Sudka : "Půvab všeho je v záhadnosti." 

A rozhodla jsem se, že dám těm fotkám ještě tak měsíc času a potom se pokusím tu záhadnost v nich objevit a pak vytěžit. Nevím jak a jestli vůbec se mi to podaří. Ale jestli ano, tak vám tady slavnostně slibuji, že budete první, kdo si tu knihu bude moci prohlédnout!