pomalá fotografie
neboli slow photography je termín analogický k dnes už běžnému slow food a pomalu se rozmáhajícímu slow fashion. Přesně vzato se jedná o návrat k analogovému procesu fotografování a následnému ručnímu zpracování fotografie včetně používání velmi starých technik tisku. Pomalému jídlu jsem přivykla velmi rychle a ráda, přesto si samozřejmě kupuji i potraviny, které nevyrostly zrovna za plotem mé zahrady. A pomalá móda je v mém věku nutností, po padesátce z vás totiž levná konfekce v barvách sezóny udělá leda tak diblíka! Ale jak se mám postavit k pomalé fotografii?
Až do svých třiceti let jsem fotila na černobílý analogový film a všechny filmy a fotografie jsem si vyvolávala, zvětšovala, ořezávala a leštila sama. Dokud jsem neměla děti, byla to ještě docela zábava, ale pak se to stalo trvale neudržitelným - jediné místo, kde se dala zřídit "přenosná" fotokomora, bylo v malé koupelně, kde se věčně namáčely látkové plínky a nebo pořádaly závody gumových kachniček... Začala jsem fotit barevně, filmy jsem dávala vyvolat a výsledky nestály za nic. Pomalu, ale jistě mě to přestávalo bavit.
Radost z fotografování se mi vrátila až s Lightroomem. Konečně jsem našla program, který byl jednoduchý, intuitivní a velmi efektivní. Postupně jsem si pořídila i výkonný počítač a začala jsem fotit výhradně ve formátu RAW - i když přivezu z dovolené přes tisíc fotek, Lightroom je schroustá během pár minut.
A teď jsem u toho - všimli jste si toho "tisíc fotek"? A to nekecám, za pouhý víkend se svými pěti vnoučaty jsem jich vyfotila přes pět set! Myslím, že to jsou ty okamžiky, kdy si říkám - do háje zpomal!!! A tak stále víc přemýšlím o pomalé fotografii, ne v tom ortodoxním imperativu návratu k archaickým kořenům (to přenechám opravdovým umělcům), ale v celkovém uvažování o smyslu a potřebě tolika fotografií. A to je, prosím, nelifruju na sociální sítě!
Moje paradoxně velká výhoda je, že už jsem toho cvakla tolik. Mám už představu, co bude jen balast, co má špatné popředí, kde je mizerné pozadí. Ale hlavně už si začínám uvědomovat, že mnohem důležitější je na některých místech a s některými lidmi prostě jen být a užívat si to, a teprve potom se pokusit ty příjemné chvíle a krásná místa zachytit. Neběhat, zastavit se, nadechnout, vyhodnotit - a teprve potom zmáčknout spoušť. To je, alespoň pro mě, smysl slow photography.