projekty - část 2.
Jak to všechno uspořádat?
Takže teď sedíte u počítače a přehrabujete se hromadou fotek. Kde začít a čeho se chytit? Jsou před vámi tři kroky, žádný z nich byste neměli vynechat. Tady je máte :
Prohlášení k projektu
Měla jsem období, kdy jsem jakékoliv popisy u fotografií odsuzovala. Připadaly mi nadbytečné. Dobrá fotografie přece mluví sama za sebe. Což u jednotlivé fotky platí stále, ale u série fotografií není pár vět na škodu. Říká se tomu "Prohlášení k projektu" a je to docela důležitá věc.
Když si sami pro sebe sepíšete Prohlášení k projektu, vytvoříte si zároveň jeho scénář. Protože každý úspěšný projekt vypráví nějaký příběh a dobrý příběh se bez kvalitního scénáře neobejde. Vy tím získáte klíč k tomu, jak máte svůj projekt prezentovat a vaši diváci zase návod, jak ho mají chápat. (Vaši diváci určitě nejsou idioti, takže by návod neměl být polopatický!)
Jak bude váš hotový projekt vypadat
Nyní se musíte rozhodnout, jestli váš projekt dáte na web , vydáte jako kvalitní knihu v tiskárně nebo ji ručně vyrobíte třeba jako lepené album. Nebo máte krásnou krabičku a do ní fotky ukládáte. Je to jenom na vás.
Já mám ty nejlepší projekty na webu : https://www.helenabezecnaphoto.com/projects/ a na moje projekty v knihách se můžete podívat tady : knihy.
Když máte jasno, můžete se pustit do finálního výběru fotek. Teď už víte, jaká se hodí pro vaše záměry, která je nadbytečná a možná, že zjistíte, že byste ještě nějakou potřebovali doplnit. Také už byste měli vědět, kolik fotek vyberete a vybírat ne ty dobré, ale ty skvělé.
Finální skládačka
Máte prohlášení, máte před sebou vybrané fotky. Vřele vám doporučuji si je vytisknout, stačí i na obyčejný papír a malý formát.
To nejdůležitější je, vybrat správně první a poslední fotku!
První fotografie je vůbec ta nejdůležitější! Musí být prostě extra, aby vašeho diváka přímo pobízela prohlížet dál.
A na poslední fotografii záleží stejně, jako na poslední scéně ve filmu. Taky nesnášíte otevřené konce? Taky vás rozladí, když se díváte na komedii, která skončí tragicky? Poslední fotka má celý příběh v hrsti. Může ho posílit, ale taky úplně zabít.
A mezi tím? Teď si vezměte ty vytištěné fotografie, omluvte se na pár dní z domácích prací a pusťte se do skládání. Aby příběh držel pohromadě a jednotlivé fotky spolu navzájem ladily. Aby žádná nevyčnívala. Abyste drželi rytmus a střídali širokoúhlé záběry s detailními. Aby vám z toho nehráblo! Když to nedáváte, vyřaďte pár fotek a začněte znovu. Nebo naopak nějaké přidejte a začněte znovu.
Možná, že za týden zjistíte, že jste z toho udělali jiný příběh - takže se vraťte k Prohlášení, upravte ho a zkontrolujte stylistiku a pravopis. Pak si otevřete lahvinku a přečtěte si další článek na blogu Otevřená clona!