rodinné konstelace

Mám bratra. O osm let mladšího, abyste rozuměli. Styděla jsem se ho vozit v kočárku, protože jako mimino byl vošklivej a zrzavej. Když povyrostl a jeho vzhled se poněkud zlepšil, brala jsem ho do kina na Fantomase.

Na gymplu jsem se ulila z první hodiny a jela jsem na nádraží, abych odlehčila jeho monstróznímu batohu, do něhož mu máti nabalila na jednodenní školní výlet sadu rezervního oblečení včetně trenek. Předpokládám, že jsem ho tímhle zachránila když ne od od šikany, tak od posměchu spolužaček určitě! Ale taky jsem ho s sebou musela brát na rande. A co byste řekli? Ten nevděčný hajzlík okopával mým nápadníkům kotníky! Když jsem studovala v Praze, vzala jsem ho k sobě párkrát na jarní prázdniny. Puberťák na dívčích kolejích si musel připadat jako vosa v cukrárně. 

I když ho týdenní soužití se třemi pohlednými dvacítkami nepoznamenalo a dospěl v inteligentního muže, můj bratr se diví - máme stejné rodiče, a přitom nesdílíme svá traumata z dětství! Takže, brácho - je rozdíl mezi  dcerou a synem a ještě větší rozdíl mezi prvorozeným a druhorozeným potomkem. Říká se tomu rodinné konstelace a je to učiněná věda! 

Uf, tohle byl teda náročnej oslí můstek! 

Abych se dostala k další lekci pouliční fotografie, musela jsem použít svou rodinu. Protože na další procházce, tentokrát silvestrovské, se mi nepodařilo vyfotit nic slušného. Ještě jsem zvažovala vybrat jednoho polonahého běžce, ale to po mě, holky, fakt nechtějte!

Na ilustrační fotce je matka se synem. I když jsou to moje dcera a vnuk, fotografie není aranžovaná a lidé na ní by mohli být cizí. O co na ní jde, je obrazová hříčka. Asi jste si všimli piktogramů pro chodce na chodníku a na dopravní značce. V kontrastu s nakresleným pánem s úhlednou holčičkou jdou po chodníku skutečná žena a rozevlátý kluk v dojemně legračním majetnickém gestu. Je tu příběh o vztahu matky a syna, jenž se už brzy změní a tohle objetí se už nikdy nebude opakovat. Možná po letech, ale to už bude mít úplně jiný význam.

Tučnou kurzívou jsem vám vyznačila, co je tady důležité, takže nastavením expozice vás dnes vůbec nemusím obtěžovat.

A to je pro dnešek všechno. Cože? Vy fakt chcete vidět toho polonahého běžce? Tak dobře, máte ho mít. Ale pak si nestěžujte, že jsem vás nevarovala!