selfíčko nebo autoportét?

V roce 1859 si francouzský císař Napoleon III pořídil u fotografa svou podobenku velikosti vizitky a nastolil trend. Tehdy se z fotografických vizitek stalo žádané zboží a každý, kdo něco znamenal, je na potkání rozdával.  A možná nevíte, že Hans Christian Andersen si jich nechal zhotovit přes 250! No řekli byste, že byl slavný pohádkář tak ješitný?

Mnozí z nás si pamatují návštěvu fotografického ateliéru za účelem zhotovení fotografie do nejrůznějších průkazů a legitimací. Když jste si za týden vyzvedli obálku s hotovými fotkami, začali jste se okamžitě těšit na to, až vám vyprší platnost onoho dokladu a vy dostanete další šanci svůj nemožný vzhled vylepšit. Což se prakticky nikdy nepovedlo...

Dnes vám fotografii pořídí rovnou úřednice na přepážce a když si pak, nedej bože, musíte skenovat pas při automatickém odbavení, většinou jste při spatření téhle hrůzy na monitoru v pokušení okamžitě se udat, neboť sami sobě připomínáte hledaného psychotického vraha.

Není divu, že si všichni tak vášnivě pořizujeme selfíčka, neboť máme po ruce desítky milosrdných filtrů, jež z nás, na rozdíl od úředního dokladu, udělají mediální hvězdu alespoň okresního formátu. Většina žen, mě nevyjímaje, používá velmi často výzvu :"Mě nefoť!", pokud nemá proces focení plně pod kontrolou, což není prakticky nikdy jindy, než při pořizování autoportrétu.

Zdálo by se, že takové self nebo auto portréty stojí na pokraji umělecké fotografie jako celkem zbytečný žánr. Ale zdání klame. Myslím, že každý fotograf si nějaký autoportrét pořídil, stejně, jako jsou autoportréty časté v malířském umění. A jestli chcete vidět selfíčko povýšené na špičkové konceptuální umění, prohlédněte si stránky české fotografky Dity Pepe https://www.ditapepe.cz/, speciálně její self portréty se ženami.

Když už pro nic jiného, tak alespoň pro zjištění, že každá žena může být, kým chce. A klidně každý den někým jiným.