šťastný lůzr

"Helenko, já tě tak obdivuju..." zněl v telefonu hlas mé máti v den mých čtyřicátin. "Konečně!" blesklo mi hlavou, ale ona neúprosně pokračovala :"...jak jsi se vyrovnala se všemi svými hendikepy!" Abyste pochopili, tenkrát i dnes, po téměř 27mi letech, jsem zdravá, heterosexuální, provdaná matka dvou dcer, naprosto běžné konfekční velikosti. Můžete se mi tedy divit, že sebou v batohu vláčím obří "imposter syndrome"? 

Imposter syndrome by se dal přeložit jako pocit nepatřičnosti a obava, že někdo odhalí, že jste nekompetentní. Cítíte se zkrátka jako "lucky loser", který se octnul ve finále, aniž by se kvalifikoval. A pokud navzdory všemu dosáhnete úspěchu, jste přesvědčeni, že je nezasloužený. 

Co s tím, když fotografujete, často a rádi a ve vašem okolí se nikdo takový nevyskytuje? Chtěli byste si s někým promluvit, podělit se o různé poznatky a sdílet své pochyby a problémy, například s tvůrčí krizí. Jako samotářský introvert rovnou zavrhnete členství v nejbližším fotoklubu a zkusíte se zaregistrovat na některý z početných českých webů pro amatérské fotografy. Jestli ale čekáte nějaké poplácání po rameni nebo přátelské nakopnutí, jste fakt na úplně špatné adrese. Nevím, čím to je, ale my Češi jsme v diskuzích přesně tím, co Bohumil Hrabal trefně popsal slovy: "Chytrej jak tři zelí". A tak si, ačkoli neumíte ani slovo anglicky, zřídíte účet na Flickru, o kterém jste se někde dočetli, že je to velmi přátelská celosvětová komunita fotografů. A víte co? Je to fakt! 

Pokud budete přiměřeně trpěliví, dostatečně vytrvalí a zvědaví, stanete se velmi brzy součástí téhle fantastické společnosti. Nesmíte být ovšem zvědaví na to, kolik jste dostali "faves", ale na to, co se podařilo vašim přátelům. Flickr má svou mobilní aplikaci, ale primárně je určen pro větší obrazovku. Většinu fotek si můžete zvětšit a velmi detailně prostudovat. Mnozí fotografové navíc zveřejňují exif data, takže víte čím a s jakým nastavením fotku pořídili. Pokud tahle data nezveřejňují, můžete se jich přímo zeptat. Ještě se mi nestalo, že by mi někdo neodpověděl.

Na Flickru jsou zastoupeny úplně všechny žánry, takže se hned máte kam zařadit. Můžete se přihlásit do různých zájmových skupin, z nichž mnohé vedou zajímavá diskuzní fóra. Po určitém čase se vyprofiluje vaše "krevní skupina" - lidé s podobnými tématy a s podobnými postoji. A vy najednou zjistíte, že ne všichni jsou samozřejmě sebevědomí. Všimnete si, že často smažou nejen jednotlivé práce, ale dokonce celý svůj profil. Po čase se vrátí a začínají znova. A přitom jsou to fotografové, pro jejichž fotky byste vraždili, jen abyste sami měli v portfoliu něco takového. Všechno nasvědčuje tomu, že jsou to stejně šťastní lůzři, jako vy. Je to velmi povzbuzující zjištění. Já osobně jsem pro svou sebedůvěru udělala za pět let na Flickru víc, než za celých 60 let předtím.

Abych jen nechválila - i na Flickru se najdou otrapové, vychcánci, úchylové a taky podomní obchodníci. Ale stačí jedno kliknutí, kterým dotyčného zablokujete, a máte od něj pokoj. Kéž by to bylo tak jednoduché i v běžném životě. Takže jestli o Flickru přemýšlíte, rozhodně to vyzkoušejte!

A nakonec ještě vysvětlení, proč je tu pro ilustraci zrovna tahle fotka : Za prvé je to pocta mé oblíbené Věře Chytilové, která tedy imposter syndromem rozhodně netrpěla. Za druhé je na ní muž, který pocit nepatřičnosti také evidentně nemá. A za třetí - je to moje oblíbená, i když nejméně "lajkovaná" fotka, a jeden z velmi pěkných komentářů mi k ní napsal australský fotograf, jehož si nesmírně vážím. Ten komentář začíná: "Hej, kámo!" No není to boží?