stylová nebo vystajlovaná?

Cítíte ten rozdíl, že jo? Když máte styl, je to super. Když jste vystajlovaní, může to někdy být i pěkná katastrofa.

Tak aby bylo jasno, ta dáma je tady jen pro ilustraci. O dámy nám totiž vůbec nejde. Nás dnes bude zajímat styl našich fotografií.

Nevím jak vy, ale já mám dobrý pocit, když listuji svými starými portfolii a vidím, jak se můj styl měnil a vyvíjel.

Styl totiž není něco, s čím se narodíte. Není to nic, co byste se mohli naučit. Nejsou na to žádné kurzy ani workshopy. Ke svému stylu se musíte nejen klopotně propracovat, ale taky prožít. Ve stylu vašich fotografií je všechno - váš životní názor, vaše zážitky, nastavení vaší mysli. 

Styl není konstantní a neustále se vyvíjí, zrovna tak, jako se vyvíjí váš život. Když se stáváte minimalisty, přiblíží se k minimalismu i styl vašich fotek. Když jste člověk barokní až opulentní, budou vaše fotky jistě bohaté na tvary, barvy a detaily. 

Tento neustálý vývoj, posunování se k něčemu dalšímu - to je to nejzábavnější na každé tvorbě. Hledat a tříbit svůj styl...

A co potom myslím tím "být vystajlovaný"? Znám pár (nejen) fotografů, kteří narazili na zlatou žílu - objevili třeba nějakou techniku, jež se ukázala jako velmi populární a davy po ní šílely. A dotyčný se ocitnul v pasti obdivu. Místo aby dál pracoval na svém stylu, prefabrikoval ten jeden oblíbený styling a zacyklil se v něm. Mezi jeho pracemi dnešními a těmi pět let starými není vůbec žádný rozdíl. 

Abyste mi rozuměli, já těm vystajlovaným ani nic nezávidím, ani nic nezazlívám. Jen je mi jich trošku líto...