tři na cestách

Chtěla jsem nějak parafrázovat název mé oblíbené knihy "Tři muži ve člunu, o psu nemluvě". Ale jako název by to bylo moc dlouhé, neboť mě nenapadlo nic jiného, než "Dva manželé na cestě, o foťáku nemluvě".

Cestování ve dvou je samo o sobě poměrně stresující záležitost a říká se, že je to velmi průkazný test vztahu, pokud uvažujete o něčem dlouhodobějším. Po 43 letech manželského štěstí ovšem už nemusíte testovat vůbec nic.

A tak, když do společného cestování chcete vnést ještě více vzrušení, rozhodnete se, že si na téhle dovolené pořádně zafotíte, protože už vám to sakra chybí.  Nemluvím o dovolené tak zvaně válecí, tam není focení, jak se říká, nic proti ničemu. Mluvím o skutečném cestování z místa na místo, které váš muž do puntíku naplánoval, zorganizoval a namáhavě odřídil a zasloužil by si trochu toho vděku.

Ale vy? Pořád někde okouníte, hledáte lokace s vhodným pozadím, očumujete cizí lidi, šmejdíte v kostelech v odlehlých výklencích, nevynecháte jediné zrcadlo nebo zajímavou výlohu. Svého muže neustále komandujete, aby se zastavil, otočil, poodešel nebo naopak, do pytle, konečně vypadl z vašeho zamýšleného záběru. Je vám jedno, kam půjdete na kafe nebo na víno, pokud tam ovšem bude dobré světlo. Stručně řečeno jste nesnesitelná a jako společník na cesty více méně nepoužitelná.

Ano, mělo to být celé v "ich" formě a ano, bývám opravdu nesnesitelná. To můj muž po oněch 43 letech dobře ví, a přesto to snáší! Myslím, že bych mu za to měla nějak dodatečně poděkovat. Proto jsem mu věnovala knížku "Moje italská cesta", která při tomhle cestování vznikla. Doufám, že z toho bude  mít skoro stejnou radost jako já, když jsem ji fotila a dávala dohromady.

Ta knížka vznikla na moje poměry až příliš rychle, ale přesto z ní mám dobrý pocit. Stejně, jako z našeho společného, někdy hektického cestování.

Pokud se chcete stát pasivním účastníkem "Mé italské cesty", můžete si ji zdarma stáhnout : knihy .