trocha nostalgie nikoho nezabije
"Dalo by se tvrdit, že fotografie jako médium, které okamžitě zachycuje a uchovává přítomnost, jež se proměňuje v minulost, má ze své podstaty různou míru nostalgie, a to jak na straně diváků, tak na straně těch, kteří ji praktikují."
Aaron Schuman
Na téhle fotografii jsem já někdy začátkem šedesátých let. Z okna našeho sídlištního bytu s lítostí a s jedním z mnoha zánětů středouší sleduji své kamarády na kluzišti. Ucho mi v noci propíchli, už to nebolí, ale jsem smutná, že nemůžu na brusle. Nic jiného mě nezajímá, ani to, že někde existuje nějaký Liverpool a v něm čtyři kluci, co se chystají obrátit svět naruby.
Mám nostalgii ráda. Čím jsem starší, tím víc jsem zatížená na vzpomínky. Bohužel, už si toho moc nepamatuji. O to větší radost mám, když mi někdo daruje pěknou porci nostalgie svázanou do objemné knihy fotografií. Například do knihy "1964 Oči bouře", což jsou vzpomínky a fotografie Paula McCartneyho na ten úžasný rok, kdy se Beatles stali slavnými a podnikli koncertní turné po Evropě a USA.
Shodou okolností se mi zároveň poštěstilo vidět slovenský dokumentární film "Dežo Hoffmann - Fotograf Beatles". Spousta informací z knihy se mi doplnila a navíc se vyloupnul i nový pohled na Beatles z té doby, tentokrát zvenčí. Jestli vás to zajímá, zkuste si film najít někde na netu. Připravte se na to, že osud tohoto slovenského fotografa je mnohem silnější než všech Beatles dohromady! Zjistíte, že ty Dežovy ikonické fotky dávno dobře znáte. A navíc se vám potvrdí podezření, že John byl protivnej jak osina v zadku.
Tenkrát v roce 1964 fotili všichni čtyři Brouci na fotoaparáty, jež dostali v rámci reklamní kampaně. Když jsem dočetla knihu od Paula, říkala jsem si, že je trochu nespravedlivé, když člověk obdařený takovým hudebním talentem má navíc i skvělé fotografické oko. Na YouTube najdete píseň "Photograph", již složil Ringo Starr a George Harrison. Ve většině videoklipů jsou i ty staré fotky. A navíc v refrénu Ringo krásně nostalgicky zpívá :
Pokaždé, když vidím tvou tvář, připomene mi to místa, kam
jsme chodívali.
Ale všechno, co mám, je fotka a uvědomuju si, že už se nevrátíš.
Otevřená clona doufá, že vás nostalgicky naladila a taky trochu navnadila, abyste si rozšířili obzory. Pokud fotografujete na film, možná vás zaujme, že Dežo filmy vařil, čímž změnil jejich vlastnosti tak, aby bez problémů mohl fotit na koncertech malým fotoaparátem, z ruky a bez blesku! Nevím, jak to dělal, ale vy na to určitě přijdete! Hodně štěstí a za týden na shledanou!