upcyklace je...
...proces přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality.
Možná si představujete, že každý týden radostně sedám k počítači, chvilku se jen tak v duchu přebírám hromadou zajímavých témat, jedno vyberu a promptně vysmrknu článek. Asi mi nevěříte, že právě teď jen bezradně sedím a fakt nevím, o čem to tento týden bude. Pátek se blíží, čtenáři jsou natěšení a já nemám ani nadpis. Takže mi nezbývá, než zašátrat v bahně minulých příspěvků, namátkou jeden vylovit a zkusit jej upcyklovat.
A tak jsem vytáhla dva roky starý článek - sedávej, panenko, v koutě . Píšu v něm, že si myslím, že Vivian Maier byla nešťastná, protože svou práci nemohla sdílet. Samozřejmě, že jsem tenkrát do toho názoru promítla hlavně sebe, protože jsem zrovna měla období, kdy jsem si nevýslovně přála, aby si z mých fotek celý svět sedl na prdel. Nebo aspoň tisíce lidí na sociálních sítích. Dobře, tak aspoň mí známí.
Teď, po dvou letech je mi jasné, že i kdyby se to náhodou stalo (jako že nestalo), na mém životním pocitu by to nezměnilo vůbec nic. Patrně bych jenom sama na sebe zvýšila tlak - prostě musíš tu reputaci udržet, ti lidi na tom zadku musí zůstat sedět! Což se, s výjimkou Ježíše Krista a Chucka Norrise, ještě nikdy nikomu nepovedlo.
Po těch dvou letech už vím, že moje fotky - to je stav mé duše. A Vivian to určitě měla stejně a mraky všech ostatních fotografů to mají taky tak. Když tohle pochopíte a prohlédnete si znovu fotky Vivian Maier - https://www.vivianmaier.com/ , dojde vám, že Vivian byla šťastná jako blecha, měla smysl pro humor a taky měla ráda lidi. Nevdala se, neměla vlastní děti, nic nepublikovala, nedostala grant, neměla ani výstavu a umřela chudá - a co jako? To neznamená, že nežila naplněný život, i když se to tak často interpretuje.
A vemte si třeba jejího genderově zvýhodněného současníka - Garryho Winogranda. On nemusel umřít, aby se stal slavným, povedlo se mu to bohatě za jeho života. Hojně publikoval, obdržel pár slušných grantů a samozřejmě vystavoval v prestižních galeriích. I jeho fotografie o něm vypovídají, můžete si je prohlédnout třeba tady - https://fraenkelgallery.com/artists/garry-winogrand. A jak se píše na Wikipedii, "v době jeho smrti zůstalo jeho pozdní dílo z velké části nezpracované, s asi 2 500 svitky nevyvolaného filmu, 6 500 svitky vyvolaných, ale nekontrolovaných expozic a asi 3 000 svitků realizovaných pouze jako kontaktní archy. Celkem zanechal téměř 300 000 neupravených snímků."
Otevřená clona si myslí, že oba dva, Vivian i Garry, žili nádherný život - protože měli vášeň, posedlost, dostatek času a fotoaparát na krku. Přeji vám všem, abyste to měli zrovna tak!