zenová fotografie - kapitola 2.

V šerém dávnověku jste možná jednou za rok navštívili výstavu fotografií, doma jste pořád dokola listovali monografií Josefa Sudka a záviděli jste těm pár známým fotografům, co fotili pro Mladý Svět. Klišé tenkrát bylo jen pár - jeleni v říji, západy slunce, špatné akty a hrající si koťata. A všechno ostatní, co jste tenkrát vyfotili, bylo svým způsobem originální.

Dnes platí 5 brutálních pravd  a nás zajímá, jak se vyrovnat s tvrzením, že "všechno je klišé". Jak se s tím vypořádat v době, kdy vám fotku na přání vygeneruje umělá inteligence a originální už není vůbec nic?

Na první pohled se nabízí jedno velmi jednoduché řešení - použijte filtry. Vyfoťte naprostou banalitu, použijte třeba nějaký retro filtr, pozadí rozmažte, frkněte tam pořádnou vinětaci a máte úspěch zaručen. Pokud ovšem za úspěch považujete tisíce srdíček na instagramu. 

Ještě před rokem jsem uvažovala stejně. Na své fotky jsem pohlížela jako na materiál, jenž je třeba nějak ozvláštnit. Používala jsem rozostřovací filtry, docela mě to bavilo a mělo to úspěch. Ale bylo to povrchní. A mě povrchní věci ( a lidi taky )  strašně rychle přestanou zajímat. 

Druhá možnost, jak jít na stereotypy, je smířit se s tím, že už tu opravdu všechno bylo. Ale co já? Já jsem přece jedinečný exemplář, mám unikátní mozek a moje oči jsou oči Heleny Bezecné a ne oči Henri Cartier-Bressona. Jsem možná stará, ale za klišé se rozhodně nepovažuji!

Takže když dnes fotím, snažím se opravdu být na tom místě, cítit vůně a pachy, vnímat zvuky ulice, slyšet, že se blíží něčí kroky, vidět stíny, odrazy, tvary a barvy. Zpomalit, soustředit se, vnímat okolí a následovat svou intuici. Jasně, že spoustu fotek doma vyřadím, protože se mi na nich ten pocit nepodařilo zachytit. Ale něco zůstane a to už upravuji jen minimálně. Dá se říct, že na ty fotky akorát přidám svůj podpis - silný kontrast, sytá černá, zářivá bílá a co nejlepší možná kompozice.

Smyslem zenu je prý prosté bytí a existence. A smyslem zenové fotografie? Zkrátka jen buďte a fotografujte jen to, co vám dává smysl - třeba svou rodinu, zahradu, pocity, přátele. A pokud je cílem zenu najít cestu - myslím, že už na ní jsme - vy i já.

Příští týden to bude hustý - dojde na sociální sítě! Těším se na vás!

následující článek - zenová fotografie - kapitola 3.

předchozí článek -zenová fotografie - kapitola 1.