ztráty, ne nálezy

V baru jménem Krásný ztráty se rozhodně nezpívá o ztrátě dat. Není to poetické, není to melodické, ale hlavně to není krásné. Ztratit data je prostě velký špatný...

Když ztratíte rukavici, někdo ji třeba najde, umístí na viditelné místo a vy a vaše rukavička dostanete šanci znovu se shledat. Ne tak, když přijdete o data. Ta vám žádný dobrák takhle na plot nepověsí. 

Před pár dny jsem přišla o celý obsah SD karty z části dovolené. Nevratně - vyzkoušela jsem ledacos. Konkrétně tato ztráta obnáší 707 snímků. Mezi nimi i fantastický portrét mého muže, na kterého upřeně zírá očividně zamilovaná lama, snímek dvou starých elegánů, které jsem o to požádala, a to v cizí řeči!, nádhernou fotografii toulavého psa s malebným pozadím podvečerních písečných dun, perfektně ostrý záběr nízko letící volavky a v neposlední řadě nespočet fotografií pro můj nový projekt a fotoknihu. (Z uvedeného výčtu je zřejmé, jak si idealizuji výsledky svého snažení, když nemůžu být usvědčena z omylu.)

Když vám počítač suše oznámí, že se holt nenačítá, je to, jako když dostanete kopačky. Zastaví se vám na chvilku dech a pak se vám sevřou útroby. Večer se převalujete v posteli, přemítáte, co jste udělali špatně a abyste vůbec usnuli, vzpomínáte si na smůlu těch druhých...

Například Josef Koudelka - https://www.magnumphotos.com/photographer/josef-koudelka/ , který spal zásadně pod širákem, byl ve spánku okraden o desítky exponovaných svitků filmů, a to na nich ležel!  Přišel o týdny práce a z jeho deníkových záznamů je zřejmé, že to nesl velmi těžce. Od té doby filmy ukládal do noh spacáku.

Robert Capa - https://www.magnumphotos.com/photographer/robert-capa/ fotografoval s nasazením vlastního života, coby válečný reportér, vylodění spojenců v Normandii. Ze 106 pořízených fotografií se jich, díky chybě při zpracování, zachovalo jen 11! 

A konečně Larry Burrows - https://www.life.com/history/life-behind-the-picture-larry-burrows-reaching-out-vietnam-1966/. Fotografoval válku ve Vietnamu dlouhých 9 let a nakonec v ní ztratil svůj život. A když se už poněkolikáté dívám na jeho fotky, stydím se. Protože ztráta nějakých dat se najednou jeví jako úplná prkotina...

A ještě rada nakonec: Nemějte slitování. Když máte pocit, že máte kartu s errorem, dejte jí sbohem. Pokud ji znovu naformátujete a ona se zdá v cajku, nevěřte jí, ta mrcha to na vás jen hraje. Jak říkám - nekompromisní rozchod a žádnou druhou šanci! Věřte mi, vím o čem mluvím. Když to neuděláte, budete za blbce...