...musíte se smířit s deštěm. Řekla prý Dolly Parton. Asi to tak bude. A nejen, když toužíte vidět duhu, ale i tehdy, když chcete vyfotit syté a silné barvy.

Minule jsem v článku nožičky a závěr psala,, že mám docela dost fotografií pro lehce poetickou, a tedy pravděpodobně černobílou knihu. Ale já jsem se při tom intenzivním fotografování také chtěla trochu otrkat a potrénovat čistou pouliční fotografii a využít barvy. Fotit víc zblízka, jak nejblíž to jde. A nefotit pořád lidi zezadu, ale pokud možno...

"Dál už tady mám jenom nožičky a závěr", říká student Večerní školy cimrmanologie Petr Brukner. A to je i můj případ, co se týče mé soukromé fotografické expudice.

Proč jsem si vybrala zrovna lázně, když nevyhledávám lázeňské procedury? Třeba kvůli uvolněné a lehce frivolní atmosféře, možná proto, že u chodníků neparkuje tolik aut, ale hlavní důvod je ten, že můj hyperaktivní muž by do nudných lázní nikdy dobrovolně nejel. Když se chcete soustředit jen na focení, tak u toho nechcete nikoho, byť byste ho...

Čeština mě neskutečně baví. Vezměte si třeba takové slovo expedice - někdo si představí výzkumnou výpravu za účelem objevení čehokoliv a někoho pro změnu napadne, že by určitou konkrétní osobu právě nejraději expedoval, pokud možno co nejdál. Ale já si vybavím Medvídka Pú, Prasátko a Ijáčka. A na jejich počest si každý rok uspořádám svou soukromou...

To jsem si na sebe teda s tím novoročním předsevzetím - jsem opožděná - upletla bič! Venku šedo, smog, mrholí, na ulicích čvachtá rozbředlý sníh a ještě k tomu fučí severák.

Tak jsem se dočetla, že umělá inteligence v převleku za seriózního úředníka vykrádá bankovní účty. Teda to jsou mi věci! Zlá, zlá umělá inteligence! Na druhou stranu, události dnů minulých mě přesvědčily, že je lepší mít raději inteligenci umělou, než žádnou. No, nechme to být a pojďme se věnovat umělé inteligenci ve fotografii.

"Jakej je tvůj playlist, babi?" zeptal se mě můj šestiletý vnuk. Chvíli jsem zaváhala, pak jsem se z toho nějak vykroutila, vzápětí jsem si nainstalovala Spotify a sestavila svůj playlist. Nechci totiž žít v krabici!

"Probuďte svou vnitřní bohyni!", vyzýval článek, na nějž jsem narazila v čekárně u kadeřnice. Povzbuzena ezoterickým textem, začala jsem zkoumat své nitro. Ale bohužel jsem zjistila, že v sobě občas probudím jen lítou saň.

Mám bratra. O osm let mladšího, abyste rozuměli. Styděla jsem se ho vozit v kočárku, protože jako mimino byl vošklivej a zrzavej. Když povyrostl a jeho vzhled se poněkud zlepšil, brala jsem ho do kina na Fantomase.