Chlap si vezme foťák a jde fotit. Ale postarší dáma? To není jen tak. Kdyby mi moje máti odmalička vtloukala do hlavy kategorický imperativ : "Buď tam nejlepší!", vystudovala bych fotografii v Opavě, byla bych členkou APF a měla minimálně nominaci na World Press Photo. Ale matčina mantra byla: "Musíš tam být nejkrásnější!" Fakt dík, mami!

Ano, je to tak, jsem opožděná ve vývinu. Myslíte si, že kecám, protože je mi 67 a evidentně nejsem retardovaná. Ale já jsem prostě neabsolvovala jednu etapu dospívání a došlo mi to teprve teď!

Loňský článek můra noční předvánoční patřil k vašim nejoblíbenějším, patrně hlavně proto, že "člověka to potěší, když slyší o neštěstí." Tak proč to nezopakovat?

Na loňský článek holubi se sdružují v hejnu... tedy po pravdě moc pyšná nejsem. Vlastně je mizerný, fotka nestojí za mnoho, název je zkomolený a celé je to úplně o něčem jiném. Nemá to být o introverzi, ale o individualitě!

Před rokem jste se ode mě dozvěděli, jak jsem přestala fotit . Ale nevíte, jak jsem fotit začala. Stejně jako Mozart klaviaturu, i já jsem ovládala fotoaparát už v útlém věku.

"PLÁN B" není jen název olomoucké restaurace. Plán B je něco, co byste rozhodně neměli podceňovat. A čím jste starší, tím je pro vás záložní plán důležitější. Můžou vás překvapit mnohem horší věci než to, že vaše obvyklá hospoda je zrovna zavřená.

Můj táta byl projektant a rád a často říkával, že je projektant, protože projektá pracovní dobu. Vzhledem k tomu, že za totáče takhle projektávali prakticky všichni, vypadalo to, že jen projektanti to mají oficiálně posvěcené.

Možná se pořád opakuji, ale čím dál tím víc jsem přesvědčená o tom, že dobrá fotka musí být vyfotografovaná srdcem. Jako příklad sem dávám tohle ostravské zákoutí.

Teď nemám na mysli školní předmět, přezdívaný "Ptačí budky". Chci psát o mém svízelném návratu k podstatě pořízení, nebo chcete-li, tvorbě fotografie.

...co nechceš, aby oni činili tobě. Přeloženo pro fotografy : "Nefoťte ostatní tak, jak byste sami nechtěli být fotografováni."